Prvákův průvodce po 1.LF – Dobronice 2018

Den 0.

Přijde mi, že na 1. lékařské jsou všichni ranní ptáčata. Anebo asi jen člověk nesmí bydlet 4 hodiny jízdy vlakem od Prahy, protože sraz v 9:00 ráno před Purkyňákem moc fajn není. Obzvlášť, když vám první vlak přijíždí podle jízdního řádu v 8:36, reálně tak v 9:36.

Stejný čas zahájení byl i na zápis, a tak nám, bardům z hor na dalekém východě (:D :D) nezbývá než přijet o den dřív. Ubytování na noc sháním většinou přes AirBnB, mnohdy je to levnější, a hlavně lepší než být v pokoji s pěti dalšími někde na hostelu. A když si tam zapomenete nabíječku (nene, vůbec se mi to nestalo teď před Dobro), nikdo vám ji nevezme a po domluvě vám ji hostitel pošle / vyzvednete si ji.

Přijel jsem tedy do Prahy o den dřív a podle instrukcí našel malý byteček, kde jsem měl strávit noc. Jedním z mých rituálů při návštěvě Prahy je večerní návštěva KFC, bohužel s tím musím skončit - nějak na to nemám peníze. :D Což je smutné, protože se mi tam vždycky přihodí něco zajímavého.

Tentokrát jsem se dal do řeči s 24letým Indem z Londýna, co právě dostudoval práva a je tu na "Tour de tři nejlepší místa Evropy" - Paříž, Budapešť a Praha. Výběr míst jsem mu samozřejmě schválil, zanadávali jsme si na brexit a každý šel svou cestou - on nejspíš na nějakou párty, já se na tu dobronickou párty pořádně vyspat. Nepovedlo se.

Den 1.

Zjednodušený plán dne:
9:00 - sraz před Purkyňovým ústavem
11:50 - příjezd do Dobronic, ubytování
12:30 - oběd
13:00 - přivítání od vedení fakulty a tutorů, představení studentských spolků
15:00 - schůzka s akademickým tutorem
18:00 - večeře
20:00 - zubařské večerní mecheche

Po probděné noci, kdy jsem naspal asi tři hodiny, mi v 6:15 zazvonil budík. 6:45 už jsem odcházel, zašel na snídani a vzal tramvaj směr Karlovo náměstí.

Hned po nástupu do tramvaje poznáte, že je něco jinak. Kromě obyčejných Pražanů totiž tu a tam zahlédnete člověka s batohem, kufrem, nebo obojím dohromady, na každé zastávce přistoupí další, no a pak s vámi všichni vystoupí a rázují si to k Purkyňáku. Hmm, kam asi všichni jedou.

Před Purkyňákem už čekala spousta lidí, a začal první team-building. Spolu s pár dalšími zubaři (vlastně spíš zubařkami, moc kluků nás není) jsme vytvořili kroužek, začali se představovat, házet vtipy a zjišťovat, kdo odkud je, jak dlouho sem jel a v kolik vstával. Nevím proč, ale všem přišlo vtipné, že jsem byl přes noc v bytě milé důchodkyně a skoro nespal. Ehm. Není to tak, jak to vypadá! :D

Cesta do Dobronic utekla docela rychle. Všichni zubaři se naskládali do jednoho autobusu, ale nakonec se stejně každá bavil jen ve skupince s pár lidma kolem sebe, protože na nic dalšího nebylo místo. Podle Google Maps jsou Dobronice daleko asi 113 km a za ideálních podmínek cesta trvá hodinu a půl. My museli čekat v zácpách, což nám cestu protáhlo na dvě hodiny. Nic hrozného, dopraví vás tam opravdu hned.

Po příjezdu do Dobronic na nás čekal zástup prváků z 1. turnusu, se kterými jsme se vyměnili. Dostali jsme základní informace o tom, kde je rozvrh na tři dny, co budeme dělat teď, každý si vyzvedl klíč od chatky (spalo se buď po dvou, nebo po třech), povlečení a prostěradla, ubytoval se a šlo se na oběd.

Chatky jsou moderní, pohodlné a dobře vypadají. Já dostal s kolegou ze Slovenska chatku pro dva, ve které byly:

• dvě postele, polštář a přikrývka
• uprostřed stolek, za stolkem přímotop
• vedle každé postele lampička a zásuvka
• u spodní části skříňka se dvěma poličkama
• nad postelí polička
• kyblík na vytírání, smeták, lopatka
• dvě skládací židle
• ...prostě všechno, co k čtyřdennímu přežití potřebujete, není se čeho bát! :)

1. Nádobí
   

   Už jsem to psal, ale raději znovu připomenu. V informacích od studijního je trochu nešťastně napsané: "S sebou si vezměte: jídelní misku a příbor, hrnek". No a tak jsem si vzal co? Jídelní misku, příbor a hrnek. Bohužel jsem reálně potřeboval obyčejný hluboký talíř na polévku a talíř na hlavní jídlo, což jsem ale zjistil až ve frontě na kuřecí stehno. Ups. Ale trčelo z té misky docela pěkně, to jo.

   Jsem důkazem toho, že se to dá přežít i s miskou. Každopádně doporučuju vzít to, z čeho byste se v pohodě najedli doma, to vydávání jídla je podobné jako ve školní jídelně. Jo a polévka z hrnku chutná úplně jinak, vyzkoušejte! Pokud se do něj teda trefíte naběračkou. :)
   
   

2. Obvazy
   

   Další věc z informací: "S sebou si vezměte: 2x pružné obinadlo k výuce první pomoci (1 x š.10-12 cm, 1 x š. 4-6 cm)" Jak moc blbé je, když jsem jako student medicíny musel googlit, co je to obinadlo? :D :D

   Reálně jsme to tam vůbec nepoužili. I na přednášce o první pomoci, ke které to mělo být, nám lektor řekl, že to info je zastaralé. Jediná část, kdy se to hodilo, bylo procvičování utažení tlakového obvazu, a i tam měli připravené vlastní lektoři. Pokud si ta obinadla pro dobrý pocit chcete vzít, klidně. Hlavně neběhejte po lékárnách a nevyšilujte (jako já :D :D) z toho, že nemáte přesně rozměry 4-6 a 10-12, nikdo to fakt neřeší. Nejspíš je ani z kufru nevytáhnete.
   
   

3. Problémy s vodou
   

   Kvůli dlouhotrvajícímu suchu byly v Dobronicích problémy s vodou. Např. v umývárnách netekla pitná voda. To, co teklo, nebyla žádná břečka, já to ani nepoznal, ale nedala se pít a doporučení bylo si jí ani neumývat zuby. Řešilo se to kupováním pitné vody v pet lahvích. Pokud vás tedy něco podobného potká (ne nutně, nejspíš to byla jen záležitost tohoto roku), objevíte své nové limity. Čistit si zuby s vodou z pet lahve je hodně dobrá zkušenost! :D

   Píšu to sem jen pro zajímavost, nemá smysl se na to nějak připravovat, nedejbože si s sebou vézt láhve s vodou. :)
   
   

4. Baterka
   

   O tomhle nám napsala tutorka ještě před odjezdem, a myslím, že to stojí za sdílení. Cituju:

   "V Dobronicích je tma. Jdou tam skvěle vidět hvězdy, ale taky neni problém zakopnout. Vemte si s sebou baterku. Svítit si telefonem nedoporučuju. Utopenejch telefonů už bylo..."
   
   

5. Společenské hry
   

   Několikrát se nám stalo, že jsme seděli ve větším počtu u stolu, a někdo se ozval: "Nezahrajeme si něco?". Jenomže co, když nic nemáte. Rozhodně nemá smysl s sebou tahat nějakou velkou deskovku typu Osadníci z Katanu, na to není nikdo zvědavý, ale třeba karty nebo něco podobného by nám zpětně hodily.

   Nebo popřemýšlejte o hrách, na které nepotřebujete moc věcí, jsou lehce pochopitelné, rychlé a zábavné. I ty s alkoholem. Když pak přijdete s dobrým nápadem, budete za hrdiny! :)

Pojďme se teď společně podívat důvody, proč (podle mě) prváci nejezdí do Dobronic. Nepočítám důvody, kdy už v tom termínu máte něco jiného, nebudete doma, nebo se z principu neúčastníte nějakých pro vás trapných táborů. :D

1 Nezbylo na mě místo
Tak tady se opravdu nedá nic dělat, bohužel. Dobronice nejsou nafukovací, a pokud (jestli jsem to správně pochopil) ještě zredukovali počet turnusů ze čtyř na tři, na každého místo nevyjde. Nezbývá než poslat přihlášku co nejdříve. Straší s tím studijní oddělení, straší s tím na zápisu, straší s tím tutoři, ale divili byste se, kolik lidí zaspí a nestihnou ji poslat. I když je na to měsíc. Tak na to myslete.

2 Je to daleko
Myslím, že Dobronice za tu chvilku nepohody na cestách stojí. Já sám jsem musel přijet o den dřív a sehnat ubytování, a nelituju. Tenhle důvod asi dvojnásob platí pro slovenské studenty, kteří to mají ještě dál než my. Každopádně - není potřeba hledat spoje do Dobronic, stačí se dostat do Prahy. A od října do té Prahy budete muset jezdit pravidelně tak jako tak. Já vím, že je to jen seznamovák, ale jde o skvělý start na začátek semestru, kdy budeme všichni v háji. Tak proč si to trochu neulehčit.

3 Jsem introvert, neumím to s lidma a budu za trapáka
Sám jsem introvert, který má rád samotu a potřeboval občas doplnit energii na posteli v chatce. Tohohle bych se opravdu nebál. Do Dobronic jedou lidé ze všech koutů republiky, až na výjimky se nikdo s nikým nezná a jede se seznámit. Stačí se jen neizolovat, přidat se k nějaké skupince, zeptat se, říct vtip, prostě mluvit.

Ze zkušenosti stačí jen blbé "Já se chci taky kamarádit!", všichni se rozesmějí a už jste v kroužku. Nebo okomentujte, jak se vám líbila přednáška, co bude dnes na oběd, zeptejte se na čas. Trapné ticho není z toho, že by se lidi nechtěli bavit. Trapné ticho jen čeká na prolomení, takže s chutí do toho! :)

4 Nepiju alkohol, nejsem párty typ a určitě nezapadnu
V Dobronicích se pije hodně, to je pravda. Ale víte, co? Pije jen ten, kdo chce. Nespí jen ten, kdo chce. Někdo jel prakticky nonstop (smekám), někdo šel spát, jak je zvyklý z domova. Třeba já od táboráku odcházel kolem dvou, z party ve stodole ve dvanáct. Nikdo to neřešil, nikdo se mi za to nesmál (proč taky). Lidi, se kterýma jsem si v Dobronicích nejvíc rozuměl, do stodoly ani nešli, a když jsem přišel o půl jedné zpátky, potkali jsme se všichni u nás na chatce, a ještě hodinu si povídali.

Každý si to udělá takové, jaké chce. Máš rád/a party a společnost? Super! Raději jdeš spát, abys byl/a ready na zítřejší program? Není problém! Chceš se chvíli pobavit a pak jít spát? Klidně! Určitě bych se Dobronicím nevyhýbal kvůli "alkoholu", pokud chcete, úplně se mu vyhnete. A nejen to, narazíte na spoustu stejně smýšlejících lidí, se kterými se skvěle zabavíte i bez toho. :)

Závěrem...

Jelikož se celý článek nese ve stylu dobronického vychvalování, napíšu aspoň jiný závěr. Pokud stejně nepojedete, nejspíš vám nic neuteče. Kamarády si uděláte od října, info o učebnicích a o potřebných věcech se k vám dostane. Ani pak, myslím, nejde poznat, kdo byl a kdo ne. Jediné, o co přijdete, jsou čtyři dny se skvělými lidmi a spousta zábavy. Na druhou stranu - skvělých lidí a spousty zábavy si budeme užívat dalších pět / šest let, ne? :)

chtěl bych vám poděkovat. Kvůli vám pro mě Dobronice byly úžasný zážitek, na který jen tak nezapomenu. Přišlo mi, že je každý zbytečně opěvuje ("Jeď do Dobronic, nebo zemři!", že? :) ), ale musím uznat, že to stálo za to.

Trochu jsem se bál, kdo se mnou bude v ročníku. "Posbírání jedničkáři z celé republiky a k nim 10 nejlepších z šílených přijímaček, to teda bude parta, co když nezapadnu", říkal jsem si. Zpětně vidím, že obavy byly zbytečné. Už při srazu u autobusů v zubařském kroužku jsem se cítil "jako mezi svými", a celý seznamovák se ten pocit jen prohluboval. Nejen u ve srandě pronášených rivalských vtipů "No jo, podívejte na ně, to jsou ti všeobáci" :D :D

Spousta kolegů věděla o blogu, takže se hned začaly rojit věci typu "Až budeš vařit na koleji, založ si blog Skoro kuchař", "Ten tvůj spolubydlící (ze Slovenska), to je takový Skoro Čech", pak se toho chytla i tutorka, "Tak sraz o půl desáté, to je SKORO v deset". Jo a nemám na ně prý zapomenout, až budu ten slavný influencer s deseti miliony sledujících. :))

Parádní zubařská parta byl jeden z důvodů, proč jsem na zuby šel, a očekávání nezklamalo. V ročníku máme několik houslistů, hráčku LARPu, tanečnice irských tanců, geniálního biochemika, maniačku do Pána prstenů (<3) a spoustu dalších talentovaných lidí. Nepovídal jsem si se všemi tak, jak bych chtěl, ale mám na to dalších pět let. :) A těším se, až poznám i ty, kdo do Dobronic nejeli.

Velký dík patří celému týmu tutorů, speciálně pak našim skvělým tutorkám (a skoro-tutorovi). Ve svém volném čase se nám, ztraceným prváčkům, věnují, sdílejí své know-how a se vším pomáhají, chystají program do Dobronic, postují do skupiny. Všechno dobrovolně a při svém vlastním, náročném studiu. Bylo by nefér to brát jako nějakou samozřejmost. Mně stačí poslouchat bývalé spolužáky z gymplu, jak na jiných školách zápasí s rozvrhem a formalitami. A jak žádnou fb skupinu s ochotným tutorem nemají.

A obzvlášť chci poděkovat paní tutorce (haha, see what i did there), kterou znám už delší dobu, a až teď si začínám naplno uvědomovat, kolik práce, energie a vlastního času do budování zubařského kolektivu vložila. Vždyť už jen být pětkrát v Dobronicích samo o sobě o něčem svědčí.

Právě ona byla a je jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl pro 1. lékařskou. Jsem rád, že se mi podařilo zastihnout ji ještě na fakultě, že se nevzdala tutorování, i když toho má nad hlavu, a že se nebojí pro společné blaho dělat věci navíc. Protože pokud se, čtenáři / čtenářko, v budoucnu objevíš na zubním v Praze, teprve potom to celé pochopíš a oceníš. Tak jako to teprve začínám chápat a oceňovat já.